Ve čtyřech letech rozbil doma jeden chlapec skleněnou vitrínu, rodiče se přitom pohádali a krátce nato rozvedli, ovšem z jiných důvodů. Ale v duši chlapce zůstal pocit viny, že se rodiče rozvedli právě kvůli tomu, že právě on tehdy rozbil sklo. Pohled na rozbité sklo v něm nevědomky vyvolávalo pocit viny a následně depresi, jejíž příčinu si nedovedl vysvětlit Tento zážitek si vědomě nepamatoval a pocity viny jej brzdily jak v partnerském vztahu, tak i v sebeprosazení se v práci. Po uvolnění emočního stresu z této událostí a pochopení, že jeho čin nebyl příčinou následného rozchodu rodičů, se on sám i jeho život výrazně změnil k lepšímu.